Cukrovka a mozek

 

Diagnóza cukrovky představuje závažný zásah do života nejen samotného pacienta, ale i jeho blízkého okolí. Psychické problémy (deprese, úzkostné poruchy, demence) provází diabetiky minimálně dvakrát častěji než osoby bez diabetu.

Deprese a úzkostné poruchy komplikují život přibližně čtvrtině až 45% diabetiků

Vztah mezi depresí nebo úzkostnými poruchami a cukrovkou je oboustranný – zjištění cukrovky zvyšuje riziko vzniku deprese. Podílejí se na tom změny spojené se samotnou cukrovkou (špatná kompenzace, hypoglykémie, typ léčby) a také psychosociální stres, kterému jsou diabetici vystaveni díky nutnosti změny životního stylu (omezení některých jídel, požadavky na zvýšení pohybové aktivity, zákaz kouření). Tyto faktory nepříznivě ovlivňují mimo jiné hladinu serotoninu, jednoho z hlavních mozkových antidepresivních působků.

cukrovka_mozek_01.jpg

Jak se deprese/úzkostné poruchy projevují?

Určité kolísání nálady je zcela přirozené. Pokud se však dlouhodobě (několik týdnů) pohybuje nálada pod „průměrem“, společně s dalšími příznaky jako pocit smutku, beznaděje, chybění motivace, neschopnost radovat se, vyhýbání se společenskému životu, větší únava (často nejhorší ráno), zhoršení pozornosti a soustředění, apod., může se o depresi jednat. Také úzkost je do určité míry normální reakcí na stres. Typicky bývá spojena s nepříjemnými příznaky jako pocení, bušení srdce, zrychlení dechu apod.

Pokud máte dlouhodobě (několik týdnů) náladu pod „průměrem“, může se jednat o depresi.

cukrovka_mozek_02.jpg

Pokud se však vyskytuje často, trvá dlouho, je příliš intenzivní a neodpovídá situaci, může se jednat už o patologickou úzkostnou poruchu. Kombinace cukrovky a deprese/úzkosti rozhodně není neškodná, tyto psychické poruchy zhoršují spolupráci při léčbě, zhoršují funkční postižení a zvyšují riziko vzniku dalších chorob a dokonce i úmrtí.

Co s tím mohu dělat?

Důležité je komunikovat se svým lékařem, vyjádřit obavy, které cukrovka provází, a svěřit se s úzkostnými/depresivními příznaky. Lékař – diabetolog či praktický lékař po zhodnocení stavu určí případné další vyšetření (psychologické, psychiatrické) a léčbu. Léčba je obvykle farmakologická – podávání antidepresiv, nejlépe v kombinaci s psychoterapií.

Komunikujte a svěřte se svému lékaři.

Demence

Při demenci dochází k postupnému úbytku kognitivních (poznávacích) funkcí, jako jsou paměť, intelekt a motivace. Diabetes zvyšuje riziko demence minimálně dvojnásobně, a to pro oba nejčastější typy demence – demence vzniklé na podkladě porušeného prokrvení mozku (tzv. vaskulární demence) i demence Alzheimerova typu. Cukrovka zrychluje cévní změny související se stárnutí a zhoršuje aterosklerózu. Nedostatečné působení inzulinu v mozku, provázející cukrovku, je pak spojeno s hromaděním určitých látek v mozku, typických pro Alzheimerovu demenci.

Diabetes zvyšuje riziko demence minimálně 2x.

Jak se demence projevuje?

Jedním z prvních příznaků je častá zapomnětlivost, zhoršená schopnost naučit se něco nového, zatímco skutečnosti z dávné minulosti si obvykle pamatují dobře (porucha krátkodobé paměti). Dalším příznakem je dezorientace, neschopnost logického myšlení, porucha schopnosti posoudit a řešit problémy. Demence bývá často provázena poruchami spánku (nespavost či naopak vyšší spavost či spánková inverze – nespavost v noci, vyšší spavost během dne), depresivními náladami, úzkostností, ale i agresivitou. V pokročilých stavech dochází ke zmatenosti, neschopnost sebeobsluhy apod.

cukrovka_mozek_03.jpg

Co mám dělat?

Dobrá kompenzace cukrovky a optimálně odstranění dalších rizikových faktorů aterosklerózy (vysoký krevní tlak, obezita, kouření, vysoký cholesterol apod.) je klíčová pro prevenci nepříznivých cévních změn, které mohou vést i k demenci. Pokud na sobě pozorujete některé z příznaků (či okolí si na pacientovi těchto příznaků všimne), je zásadní poradit se se svým lékařem, který obvykle rozhodne o dalším vyšetření (psychiatrické, neurologické) a příslušný odborník pak může zavést léčbu, zpomalující progresi demence.

cukrovka_mozek_04.jpg

Poruchy příjmu potravy u diabetiků

Typy poruch příjmu potravy se u diabetiků v zásadě neliší od osob bez cukrovky (mentální anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání). Pro cukrovku specifickou jednotkou je tzv. diabulimie“. Nejedná se vlastně o oficiální diagnózu, název spíš výstižně označuje poruchu příjmu potravy typickou pro diabetiky léčené inzulinem (tedy obvykle 1. typu), při které záměrně vynechávají či snižují dávky inzulinu, aby snížili svou hmotnost. Vynechávání inzulinu není samozřejmě beztrestné, kromě horší kompenzace se může zvýšit riziko ketoacidózy.

cukrovka_mozek_05.jpg

Poruchy příjmu potravy u diabetiků 2. typu jsou popisovány mezi 10-40% pacientů.

V běžné praxi jsou však obvykle podceňovány a příliš se na ně nemyslí. Naprosto nejčastějším typem poruchy příjmu potravy je záchvatovité přejídání. Záchvatovité přejídání znamená opakované epizody přejídání, při nichž je v krátkém čase konzumováno velké množství jídla.

Přejídání musí splnit alespoň 3 charakteristiky:

  • člověk jí rychleji, než je obvyklé, jí dokud se necítí nepříjemně plný,
  • jí, aniž by pociťoval hlad,
  • jí o samotě, protože se stydí za velké snědené množství, po přejedení je sám sebou znechucený, cítí se provinile, objevuje se pocit úzkosti,
  • dochází k nim aspoň dvakrát týdně po dobu 6 měsíců.

cukrovka_mozek_06.jpg

Přítomnost poruchy příjmu potravy zhoršuje kompenzaci cukrovky a tak může zvyšovat riziko komplikací.

Pacient, který trpí poruchou příjmu potravy, se za ni obvykle stydí a příznaky se spíše snaží skrývat, než se s nimi svěřit lékaři. Pokud však si okolí těchto příznaků všimne, mělo by o problému s pacientem a jeho lékařem hovořit.

Porucha příjmu potravy je nemoc – nestyďte se a svěřte se svému lékaři, který vám může pomoci.

PlakátPlakát
HodinyPlakát